Abandonware a hry zdarma – jsou legální?
Asi si říkáte, tolik her, které lze stále koupit na GOG.com nebo někdy občas i na steamu, jsou k dispozici NĚKDE zdarma. Jak je to možné?
Majitel práv nemusí vědět, že tam hra je.
U hry např. z roku 1987 může být původní vydavatel dávno pryč, práva několikrát přeprodaná nebo rozdělená mezi různé společnosti. To, že nikdo aktivně nekontroluje jednu konkrétní starou hru, neznamená, že copyright zmizel.
Kde není žalobce, není soudce
Ekonomicky se žaloba nevyplatí, pokud množství stahování nepřekračuje objemy, které by mělo smysl právně pro majitele práv bránit. Pokud někdo nabízí zdarma hru, která už negeneruje žádné peníze, právník, identifikace vlastníka práv, žaloba atd. mohou stát řádově víc než potenciální škoda.
Archiv.org a právní mechanismy v USA
Archive.org má mechanismus „notice and takedown“. V USA DMCA umožňuje službám typu Internet Archive využívat určité „safe harbor“ ochrany, pokud reagují na oprávněné stížnosti na copyright.
Internet Archive přímo uvádí, že legitimní DMCA žádosti respektuje.
Některé hry je možné distribuovat
A to v případech, kdy například autor/vydavatel mohl hru později uvolnit jako freeware, shareware nebo public domain. U konkrétního souboru je tedy potřeba zjistit jeho skutečný status, nikoliv jen to, že je ve „MS-DOS Games“ kolekci.
Výjimky pro arhivaci
Existují i skutečné výjimky pro archivaci. Americké předpisy například umožňují určitým knihovnám, archivům a muzeím za konkrétních podmínek pořizovat kopie her pro účely zachování. To ale není totéž jako obecné povolení dát všechny tyto hry komukoliv ke stažení na internetu.
Retro komunita z toho přesto těží
Tady nechám k diskuzi, jestli je právně v pořádku, když youtuber stáhne hru z webarchive.org a prakticky ve videu sám sebe usvědčí z tohoto pokusu o stažení a hraní. Distribuuje hru dál? Ne. Sdílet odkaz není porušení zákona. Předpokládám, že okamžikem, kdy by takový youtuber sdílel hru z nějakého svého úložiště prokazatelně milionům uživatelů, domnívám se, že už by se o to asi někdo zajímat začal.
Z pohledu českého práva můžete stáhnout cokoliv, odkudkoliv, protože se domníváte, že zdroj, ze kterého to stahujete, daný obsah získal legální cestou. Vaší povinností není ověřovat podrobnosti, nepřebíráte za to právní odpovědnost a domnívám se, že je to z pohledu českého práva a svobody na internetu správně.